Dá se Karel na ornitologii? Setkání s motorkáři i hrdinou Sovětského svazu. Jaký je rozdíl mezi vývržkem a výkalem? Děvín, Stohánek a Hamr, tam nás příběh zavede.
V jedné z českých vesnic rumunského Banátu začínají probíhat přípravy na možná největší akci v historii této oblasti, kterou v roce 1823 osídlili čeští krajané a založili zde šest českých vesnic. Právě v jedné z nich, v Eibenthalu, se uskuteční druhý ročník festivalu, který má za úkol propagaci této turistické oblasti a především pomoci místním krajanům,...
Dá Karel dvacku za sprchu? Proč chce utéct ke Kozákovu? Nosí Věra podprsenku? A co vlastně studuje? Kdo trpí astrafobií? Kde je Adamovo lože? Další putování Karla H. nás zavede do Sedmihorek. Rekordní počet obrázků.
Když jsem před dvěma lety začínal hrát s německou kapelou Elias, netušil jsem, k čemu to povede. S klukama jsem se seznámil prostřednictvím Jima Krofta, skotského písničkáře, v jehož doprovodné kapele hraju na basu, s nímž jsme minulý rok jako předkapela Sunrise Avenue procestovali skoro celou Evropu.
Poprvý za celou svoji cestu jsem se pořádně vyspal. Nepamatoval jsem si žádný sny, ani to, že bych se v noci převaloval. Věra už seděla u ohně a vařila v ešusu vodu, kluci ještě leželi ve svých spacácích.
Ve vlaku jsem uchrápnul a probral se až v Boleslavi. Půl šestý. Rozmyslel jsem si nápad spát někde v penzionu, jednu noc to ještě venku vydržím, tak jsem si koupil jízdenku do Bakova a popojel. Naštěstí jsem už neusnul a mohl po letech vylézt na Zvířetice.
Noc byla příšerná. Do deště se mi nechtělo, ale na verandě cizí chaty jsem se bál. Stále jsem si sice opakoval, že nedělám nic špatného, jen se schovávám, ale nepomáhalo to. Těsně před rozedněním naštěstí pršet přestalo a já přelezl plot dřív, než k hradu přišli první lidi. Hromadu vajglů jsem si vzal s sebou.
Vysadila mě na náměstí ve Stráži. Říkala, že se chvíli zdrží a já se klidně můžu najíst. Zalezl jsem do pajzlíku, kde kromě jídla a pití nabízeli taky bedny plný jablek nebo spodní prádlo. Guláš se šesti a jedno pivo mi ale udělaly radost v břichu.
Probudil jsem se a zjistil, co jsem zapomněl: hajzlpapír. Vysoukal jsem se ze spacáku pokrytého rosou a jen ve slipech a tričku vystartoval mokrou trávou k nejbližšímu stromu. Vůbec nevím, jak to lidi řešili před vynalezením papíru. Lopuch nikde, o větvičce jehličnanu jako v tom filmu jsem ani nepřemýšlel. Všude jen kapradiny. Nakonec jsem doskákal zpět k batohu a vytrhl několik...
Tak dlouho jsem se válel na pláži u rybníka, až jsem usnul. Po probděný noci to nebyl zas až takovej problém. Tolik snů se mi nezdálo sto let. Nejdřív jsem stavěl barák. Vyplázl jsem snad tři mega, zadlužil se do konce života a pustil se do stavby. Když už jsem byl skoro hotovej, došlo mi, že stejně jen doma poslouchám, jak se se mnou rozvede, takže budování rodinného hnízda je celý k prdu...
Usínal jsem snad tři hodiny, převaloval se ve spacáku. K hlavě jsem si dal nůž, přestože jsem netušil, k čemu by mi byl. Ať už by se něco dělo nebo ne. V polospánku jsem vnímal každý šustnutí, každý zavytí psa dole ve vesnici. Hlavou se mi motaly články o nějaký vlčí smečce žijící v nedalekém Německu, co jsem nedávno četl. Kurva, který další divoký zvířata můžou na...
Nikdy jsem si deník nepsal, takže nevím, kde začít. Jsem sám v lese. Skvělý místo pro první večer, kousek od Hradčan. Mám nad sebou dost velký převis na to, aby na mě nepršelo, kdyby začalo.
Občas, když jsem šel z práce, jsem do Hong Kongu nahlédl, jestli tam Karel nesedí. Podivných existencí tam bylo vždy spousta, ale Karel ne. Pak mi došlo, že je závislý na tom svým kámošovi, který ho doprovázel a že teda ve čtyři nebo v pět je moc brzy. Pak jsem to párkrát zkusil, když jsem šel na pivo večer do Tipáče, a napotřetí se zadařilo.