Dnes je 01. 10. 2024
svátek má Igor

Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

Paní Lenka podlehla psychickému nátlaku a uvěřila podvodníkovi, který ji následně okradl o 80.000 Kč.

Paní Lenka pracuje a v rámci svých možností je soběstačná. Velkou pomocí jí je vlastní sestra Monika, která na ni pravidelně dohlíží a stará se o ni. Minulé léto se Lenka přestěhovala do nového bytu, aby to k sobě sestry měly blíž. Koupě bytu byla financována ze zděděných peněz po otci a z úvěru založeného pro tento účel. Zbylé peníze byly určeny na splácení úvěru a postupné vybavování bytu.

O Lenčině finančním zázemí se dozvěděl její bývalý kolega z práce. Ivan ji v období mezi srpnem a koncem října loňského roku pravidelně navštěvoval, avšak od září ji průběžně žádal o peněžní půjčky. Lenka žádostem domnělého kamaráda vždy vyhověla. „Myslela jsem si, že je to kamarád. Půjčovala jsem mu tu tři tisíce, tu desítku. Tvrdil, že si támhle někde vezme půjčku a začne to splácet.“ Bohužel, nestalo se tak. Lenka mu navíc peníze půjčovala na základě pouhé domluvy a slibu, že vše později vrátí.

Koncová částka, o kterou Lenka přišla, se vyšplhala na 80.000 Kč. Podle výpisů z bankovního účtu je patrné, že výběry z bankomatu probíhaly i několikrát denně, paní Lenka byla pod tlakem donucena zřídit si třináctitisícový kontokorent. Celé nepříjemné období vyvrcholilo sms zprávou, kterou dotyčná poslala v noci z 29. na 30. 10. své sestře: „Ahoj Moniko. Prosímtě já jsem úplně na dně jsem hrozně něšťastná ke mně dolejzá ten Ivan co ho vyhodily od nás z práce začíná mě tu šmátrat po bytě a okradl mě o peníze dělá si co che prosímtě pomoz mi jsem z toho zoufalá já brečím a nemůžu se ho zbavit ani bránit trápí mě v noci a já už nemůžu. Vykradl mi bankomat. To je strašný to jsem jaktěživa nezažila to je hajzl to je hrozný drží se mi tady v bytě já jsem se zamkla v pokojíku brečím a nemůžu spát. Prosímtě až ráno vstaneš přijď ke mně. To je hrozný.“
Ráno 30. 10., ihned po přečtení této sms, přišla Monika do Lenčina bytu, kde našla v obýváku spícího Ivana, z bytu ho vyhodila. Následně obě sestry vše nahlásily na policii.

Jelikož poškozená Lenka, jak již bylo řečeno výše, neuzavřela ani nesepsala žádnou smlouvu, která by se vázala k zapůjčeným finančním částkám, a ty tak byly zapůjčeny bez jekéhokoli dokladu, a podezřelý Ivan, jenž byl vyslechnut tři dny poté, ve své výpovědi uvedl, že si několikrát půjčil hotovost, ovšem v celkové výši 16.000 Kč, trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádež, podvod byla odložena (trestní oznámení se týkalo podvodného vylákání finanční hotovosti).

O paní Lenku, jež zůstala takřka bez prostředků a s pravidelnými měsíčními závazky, které musí zaplatit, se naštěstí může postarat její sestra Monika, protože Lenka má opravdu velké potiže se splácením závazků. Uvědomují si, že se nedočkají žádné nápravy. Jejich výpovědí však chtějí varovat další možné okradené. A jak Monika s pokrčením ramen říká: „Ať to lidi vědí, že tohleto se děje. Je to smutný. Třeba pomůžeme ostatním, když už se stalo. Nějak bylo, nějak bude.“


Pozn. red.: jména uvedená v článku jsou smyšlená.
 

Komentáře

Re: Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

To není o lidské důvěře,ale o konkrétní hlouposti.Poškozená pravděpodobně ostrouhá a pachatel bude takzvaně vysmátý.Tak to u nás chodí.

Nahoru

Re: Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

V tom vyprávění mě zaujala pasáž, jak Monika našla v Lenčině obýváku spícího Ivana. Pravděpodobně nešlo jen o finanční výpomoc.

Nahoru

Re: Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

Nejdřív mě napadlo,že ta poškozená je dementní osoba,ale pokud umí takhle napsat SMSku,bude jenom asi docela obyčejně hloupoučká.

Nahoru

Re: Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

To je fakt.Za socialismu mít na knížce 80 tis. a byt v soukromém vlastnictví bylo něco neskutečného.A v hospodě se dalo sehnat vše.Ty mi ukradneš a já ti za to obstarám.
Ale to není o socialismu nebo kapitalismu,to je o morálce v naší společnosti.Kdo si nevydělá okrádáním druhého není in,poctivec je blbec.
I ty slepice,co jsem koupil před jedním a půl měsícem byly zlodějna.Oficialně 11 týdnů,dodnes nenesou.Někdo zas přišel na to,jak za pomoci údajného vnějšího nepřítele všech Čechů-zlé EU okrást své spoluobčany.V kleci 1,4.1,4 m už nemůže být 32,ale 25 slepic.Takže vajíčka byly 3krát dražší,kuřata se napumpovala hormony a uplakaní drůbežáři i prodejci si namastili kapsu.
Jen mi je líto těch slepic na panelákových balkonech.Ceny se vrací,slepice dělaj slepičince místo vajíček.Skončí na paprice.Oběť české nenažranosti.

Nahoru

Re: Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

Růženine,asi ti prodali kohouty a ti jak známo nenesou.Nebo to jsou brojleři.Kvůli pár vajíčkům takhle vykolejit.Pane jo!

Nahoru

Re: Příběh o lidské důvěře aneb co se může stát i vám

Darku!To mne teda urážíš,já takový 50.letý chovatel a nepoznat kohouta!Ale narostlou pětitýdenní kuřici díky hormonům od 11 týdenní fakt nepoznám.Ale domýšlím si.Podle počátku snášky!
Mimochodem z domácí havěti jsem už měl kočky,králíky/i 150/,prasata,ovce /15ks/,Koně a včely 16 úlů.
Nyní jen slepice a pes.
Nejsmutněji jsem dopad s ovcema.Měl jsem krásné stádečko.V zimě se narodilo 12 jehňat.Krásná.A najednou začala chcípat,jedno po druhém.šel jsem k veterináři a tam už byli další chovatelé.Když jsem krmil otavou,vše dobré.První sena ale byla kontaminována leteckými postřiky polí,která samozřejmě zasáhla i okolní louky.Nerozdejchal jsem to a rozprodal.I když 15 ovcí tenkrát vydělalo víc než učitelskej plat.
A ještě mně teď napadlo...za komunismu se moh mít člověk jak prase v žitě.Kdyby....nemusel chodit do práce.

Nahoru