Často v diskusích hovoříte o své předrevoluční, takřka disidentské činnosti. Můžete mi říct, jak hodně jste se před rokem 1989 angažoval a jak?
Určitě se nepokládám za disidenta, tak drzý snad ještě nejsem. Disidentství, to byla dle mého vědomá volba. Já spíš docela obyčejně narážel, protože jsem bral věci doslovně tak, jak nám byly za minulého režimu říkány. Deklarovala se svoboda slova? Tak jsem některé věci říkal nahlas a ono se to kupodivu nelíbilo. Podporovala se formálně kritika negativních jevů? Tož jsem kritizoval, co jsem pokládal za kritiky hodné. Zase se to nelíbilo. Stával jsem se podezřelým, divným a politicky nespolehlivým a v důsledku toho zřejmě i hlídaným (nadřízenými stoprocentně) tak nějak přirozeně, postupně. První střet byl po srpnu 1968 (za letáky proti okupantům), další větší při odmítnutí podpisu anticharty na začátku roku 1977. Zase hlavně proto, že jsem se nechtěl vyjadřovat k něčemu, co jsem v té době neznal. A pak hodně kolem ekologie. Jeden čas už měli mého šťourání dost (domnívám se, ale nevím jistě, že to nějak souviselo s mou kritikou snahy vést novou silnici mimo jiné přes hřiště u průmyslovky) a tehdejší šéfredaktor okresních novin mi odmítl tisknout příspěvky. Naznačil, že tak bylo rozhodnuto na OV KSČ, což byl tehdy v každém okrese všemocný orgán, a na čem se usnesl, platilo více než dnes zákon.
Není divu, když už jsem měl tuhle pověst, že jsem se, opět jaksi automaticky, v roce 1989 stal jedním ze zakládajících členů zdejšího OF. Bylo by to povídání nadlouho, a myslím, že takhle to snad stačí.
Už jistě plánujete vstup Zelených do budoucího zastupitelstva. Nechci úplně předjímat, ale myslím, že mnoho zastupitelů mít nebudete. Budete spíše přisluhovat ODS a sbírat drobky, jako to dělají seskupení, která v současnosti nemají v zastupitelstvu více než dva mandáty, anebo budete přece jen aktivnější?
Ještě ani nejsem rozhodnutý, jestli budu do zastupitelstva kandidovat, nehledě na to, že nestačí prostě se jen rozhodnout. Místní organizace SZ by mě musela navrhnout. Ale kdybych se rozhodl, že ano, kdybych byl navržen a zvolen, snažil bych se získávat podporu pro své či naše (za SZ) návrhy stejně, jako za těch někdejších dvanáct let v ZM, tedy osobním jednáním pokud možno s každým dalším členem zastupitelstva. Budete se možná divit, ale i mezi zdejšími zastupiteli ODS se najdou ekologicky citliví lidé, minimálně o jednom (o jedné) to mohu říci z vlastní zkušenosti.
Přiznám se, že i mě přes všechny sympatie, které k Vám chovám, některé Vaše reakce zvednou ze židle. Naposledy například v souvislosti s Pekelnými doly. Také nejsem nadšen, když mě předjíždí burácející motorka, ale připadá mi, že jste někdy opravdu dost nekompromisní. Nemyslíte, že lidé mají právo mít i jiné koníčky než Vy?
Na své koníčky má jistě každý právo. Ale v žádném případě nemá právo svými koníčky omezovat, ohrožovat a poškozovat druhé, znepříjemňovat jim život, odněkud je třeba nepřímo vyhánět.
Byl jste se v Pekelných dolech podívat? Mně to tam přišlo docela fajn, určitě lepší než ten bordel, co tam byl po odchodu skladů zeleniny a ovoce. A silnice podél řeky přece není cyklostezkou, ale běžnou komunikací. Díky její šíří si na kole připadám bezpečnější, když mě předjíždí motorka než auto. Samozřejmě za předpokladu, že její řidič dodržuje předpisy.
Přímo v jeskyních jsem se podívat nebyl, přiznám se, že se tam bojím, mám nepříjemný pocit, už jen když je míjím. A silnice kolem Svitávky je značenou cyklotrasou právě proto, že byla tak klidná, tak málo frekventovaná. Vecpat se tam pokládám za velkou aroganci a bezohlednost. Vždyť motorkáři na rozdíl od cyklistů mají mnohem více míst na výběr. Navíc rizika a nebezpečí jim zjevně nevadí, spíše je vyhledávají (jinak by nejezdili, jak jezdí – viz ostatně stížnosti na motorkáře od obyvatel a starostů obcí mezi Dubou a Mělníkem). Kolaři, zvláště rodiny s dětmi, vyhledávají spíše klid a bezpečí. Takže pokud odsud neodejdou motorkáři, odejdou cyklisti – vlastně jich už hodně odešlo.
Máte vůbec nějaké hříchy, nešvary, zlozvyky?
Zlozvyky a nešvary mám asi jako každý. Například jsem dost líný člověk, do činnosti se musím obvykle vyloženě dokopat – dokonce i do psaní článků a příspěvků v i-novinách. Nejdřív si řeknu, že se na to vykašlu, že nemám zapotřebí, aby si o mne zase kdejaký anonym otíral hu– ústa, a že mám svých starostí dost. Jenže pak začne hryzat svědomí… Jsem vztekloun a snadno se mi udělá rudo před očima. Zatím to jakž takž zvládám, přece jen jsem za ty skoro tři desítky let vytrénovaný praxí v profesi, ale nevím, co to udělá, až skleróza postoupí.
Nemáte chuť někdy rezignovat a na všechen ten boj s větrnými mlýny se prostě vykašlat? Stejně vymřeme jako dinosauři či spousta živočišných druhů před nimi i po nich.
Chuť rezignovat, vzdát boj s větrnými mlýny a žít si jen tak pro sebe mě přepadá už aspoň dvacet let a několikrát denně (snad jen období 1989-1992 bylo výjimkou). Teď si například říkám, že jsem Vám tenhle text neměl slibovat. Ale už jsem slíbil a dobře mi tak.
To si nesmíte tak brát. Já jen šťourám, přece se Vás nemůžu ptát na samé pozitivní věci. Ale proč vlastně ne. Co Vás v Lípě v poslední době skutečně potěšilo? Můžete mi pár akcí připomenout?
S potěšením chodím kolem dřevěných dětských prolézaček v horní části Městského parku. Jsem rád, že ve městě byly vybudovány kruhové křižovatky. Například „u okresu“ to bývalo o život, teď se tu dá poměrně bezpečně přejít nebo projet na kole. Doufám, že se ve stavbě „kruháků“ bude pokračovat. Rovněž mě těší pokračující rekonstrukce ulic v centru, teď Panské uličky
A přece jen skončíme negativně. Který problém Vás v poslední době v Lípě pálí ze všeho nejvíce?
Toho by asi bylo hodně, například stále ubývající zeleň v centru města, kde je jí nejvíce zapotřebí, ale v poslední době mě ještě víc než jindy vytáčí vandalství. V pondělí jdu ráno do práce, na Střelnici převrácený kontejner na tříděný odpad, o kus níž i s betonem vyrvaná dopravní značka, pár metrů odtud další. A takových případů jsou minimálně desítky a každou chvíli se to opakuje na těch samých místech. Když si představím, co to dá práce a co to stojí peněz, aby se město udrželo alespoň jakž takž ve slušném stavu, je mi z toho dost smutno. Zároveň si ale jako psycholog uvědomuji, že to vandalství možná signalizuje i něco jiného než jen to, že mezi námi žijí primitivové.
-----------------------------------------
Miroslav Hudec se narodil v roce 1951 v Benešově u Prahy. V letech 1971-1976 studoval psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1976 až dosud zaměstnán jako psycholog Pedagogicko-psychologické poradny v České lípě, od roku 1991 zároveň ředitel téhož zařízení. Je ženatý, manželka je absolventka oboru Čj-Fj na Filozofické fakultě UK v Praze a je učitelkou. Dospělá dcera je středoškolská učitelka.