Pouť Okna – Říp (2. část)

Verze pro tisk |

Z 53 dětí pokračovalo druhý den v Pouti na Říp 52. V osm hodin byl budíček, ale to už se vařila voda na čaj.

Snídaně byla opět v trávě za tenisovými kurty ve Mšeně. Paní knihovnice nám půjčila razítka z informačního centra, takže všichni si mohli vyzdobit kredenciál, který v domácí manufaktuře každému vyrobila asistentka Mája.

Počasí nám po celý týden umožnilo jíst venku

Náměstí ve Mšeně

Kousek kredenciálu

V deset hodin jsme se vydali dále na jih. Po nefrekventované silnici jsme došli k Františkově aleji a na okraj Sedlece a pak už postupovali zalesněnými údolími a Komínem do Kokořínské doliny. Před vstupem do lesů jsme poprvé v dálce spatřili náš cíl, horu, na kterou podle pověsti vystoupil Praotec Čech se svou družinou.

Mezi skálami do Kokořínského dolu

Hodinová přestávka v restauraci Pobuda přišla vhod. Na samotném Kokoříně jsme se dlouho nezdrželi, s prohlídkou se v plánech nepočítalo, ale razítko nám zapůjčeno bylo. I v kase zapomenutý mobil se včas vrátil ke svému majiteli. Obzvlášť menší děti si myslely, že už tohle byl ten slavný Říp. Ale před námi ještě byly tři dny a více než šedesát kilometrů.

Kokořín

Oběd nám ochotný pan Fridrich dovezl před kokořínský zámek. Okolní dvě restaurace byly zavřené, takže jsme si museli vystačit s okenskou vodou.

Oběd před kokořínským zámkem

Po krátkém úseku po silnici jsme opět vstoupili do lesů a kráčeli po modré značce nejprve Truskavenským a poté po žluté trase Zimořským dolem.

Odpočinek před Zimoří

Odpoledne se udělalo chvílemi nesnesitelné vedro a většině došly zásoby tekutin. Proto jsme nakonec zavolali do Želíz, jestli je aspoň otevřený bufet u kempu. Myslím, že jsme panu majiteli udělali slušnou tržbu.

Chatky u stadionu v Liběchově byly trochu zklamáním. Na jednu stranu měly děti dost prostoru a nové sociálky, na druhou stranu část chatek nedoznala změn od mé návštěvy v devadesátých letech. Dokonce volalo několik rodičů, že nechce, aby v takovém prostředí děti spaly. (Ach ty mobily!) Pravdou je, že původně jsme zde měli platit 150 korun na dítě, ale nakonec jsme se dohodli na stovce. Jelikož bylo teplo, velká většina účastníků si ustlala na trávě a opět přespala pod hvězdami. Obzvlášť pro ty, jejichž kamarádi si přidali vynikající čočku našeho asistenta Honzy, to bylo vysvobození.

Nocleh v Liběchově

 

Nahoru