Již před dvěma lety se ZŠ a MŠ Klíč díky Mgr. Petře Plíhalové zapojila do mezinárodního evropského projektu Games Without Frontiers, Another Way of Learning (Hry bez hranic, jiný způsob učení). Společně s námi se na projektu podílelo dalších sedm škol z Dánska, Finska, Německa, Anglie, Itálie, Francie a Kypru. V průběhu těchto dvou let každá škola jednou hostila učitele i žáky ostatních zemí. Během vzájemných návštěv jsme měli příležitost seznámit se se vzdělávacím systémem i institucí vybrané země, poznávali jsme tamější kulturu, zvyky, tradice či národní tance.
Předposlední setkání se uskutečnilo v polovině března u nás v České Lípě. Vše se vydařilo, jak mělo, a tak už se všichni těšili na poslední setkání v Itálii. Tato návštěva probíhala od 18. 5. do 22. 5. v městě Noicattaro nedaleko Bari. V pondělí večer jsme se opět po dvou měsících setkali s ostatními učiteli ve městě Polignano. Tady nás ubytovali v malém příjemném hotelu nedaleko moře. Žáci po celý týden bydleli u svých hostitelských kamarádů.
Nabitý program celého týdne začal druhý den nesmírně milým přivítáním žáky prvního stupně základní školy v Noicattaru. Připravili si pro nás nejrůznější písničky a hudební i divadelní vystoupení. Následně nás čekala prohlídka celé školy. Měli jsme příležitost nahlédnout do učeben a být přítomni při výuce. Další den jsme se o dopolední program postarali my, hostující učitelé. Každý dostal prostor představit svou školu a zemi a naučit žáky nějaký tanec či hru. My jsme doslova uchvátili druháky a čtvrťáky mazurkou. Dokonce natolik, že nás učitelka požádala o naši nahrávku, aby mohli i s ostatními dětmi trénovat. Poslední dopoledne si pro nás žáci a učitelé připravili turnaj v míčových hrách. Hráli jsme stolní tenis, basketbal a volejbal.
Každý den byl plný krásných zážitků. Měli jsme možnost prohlídky Polignana – města vystavěného přímo na útesech, protkaného kilometry dlouhými podmořskými jeskyněmi. Nahlédli jsme do jednoho z mnoha roztomilých domečků se špičatou střechou zvaných „trulli“ ve městě Alberobello. Tančili jsme italské lidové tance a v neposlední řadě jsme měli příležitost důkladně prozkoumat italské kulinářské umění.
Týden utekl jako voda a najednou nás čekala ta chvíle, na kterou se nikdo netěšil – loučení. Bylo pro všechny o to obtížnější, že bylo již poslední. Je těžké loučit se s tolika krásnými zážitky a milými lidmi. O to víc se však těšíme na nějaký další podobný projekt.