Operaci provedli lékaři pražského Institutu klinické a experimentální medicíny pod vedením Jana Pirka. Pro záchranu pacienta použili mechanické, takzvané umělé srdce.
Sedmapadesátiletému Antonínu T. z Nového Boru zbývalo jen několik hodin života: srdce už mu pracovalo tak špatně, že mu začaly selhávat i další orgány - ledviny, játra, plíce. Lékaři proto propojili jeho srdce s umělým orgánem, který mu umístili na břicho, a umožnili mu tak přečkat období, než se najde vhodný dárce nového orgánu.
Srdce skutečné, biologické, začalo Antonínu T. tlouci v těle o dva měsíce později. Předtím patřilo člověku, který se stal v Olomouci obětí vraždy.