Často jsou to místa daleko romantičtější, méně komerčně využitá. Nicméně Pravčickou bránu, největší skalní bránu Evropy, je dobré aspoň jednou za život navštívit.
Takovými ideálními nástupními místy k ní jsou Mezní louka či Hřensko. Já pro tentokrát vybral Hřensko - třicet korun za hodinu parkování zaplatíme v obou centrech, ale teď po ničivých povodních stojí za to si letovisko prohlédnout. Všechny domy svítí novotou, stejně tak silnice. V korytě Kamenice se již neválejí odpadky. Jen ti vietnamští obchodníci napovídají, na které straně hranice malebné městečko leží.
Z Hřenska se vypravíme k Pravčické bráně po červené značce. Zprvu po silnici vedoucí právě na Mezní louku, kterou opustíme v místě nazvaném Tři prameny. Celou cestu budeme stoupat a z Hřenska, které má nejmenší nadmořskou výšku v rámci celé ČR, se dostaneme asi 440 metrů nad hladinu moře. Vždyť také v posledním úseku je pěšina lemována zábradlím, zčásti zcela novým (na což rád upozorní muž v kase před areálem Pravčické brány, až se budeme vztekat nad padesátikorunovým vstupným).
Na samotnou bránu se nesmí, aby se neošoupala, a tak výlet může vyvrcholit posezením ve zrekonstruované restauraci s názvem Sokolí hnízdo (Budvar za 30 Kč). Nejlepší výhled na bránu s rozpětím oblouku dvacet šest a půl metru je z protější skály, na niž vede udržovaná stezka. Kromě brány můžeme přehlédnou i další zajímavé vrcholky českého Švýcarska - třeba Růžák.
Součástí areálu jsou i čisté záchodky či informační centrum s nabídkou map, pohlednic či internetového připojení.
Zpět můžeme jít stejnou cestou, ale navrhuji pokračovat po červené značce a stezce Česko - německého přátelství na Mezní louku. Zpět k autu, pokud jsme využili tohoto dopravního prostředku, se lze dopravit turistickým autobusem provozovaným nejmenovaným (není uveden na jízdním řádu) německým dopravcem, který zajišťuje rozvoz zejména německých turistů mezi Mezní loukou a Konigsteinem. Němce stojí cesta 15 Kč, Češi mají poloviční slevu. Několikrát denně jezdí rovněž autobus i do Děčína, takže Pravčická brána je tak "otevřena" i nemotorizovaným návštěvníkům. Smůlu mají jen cyklisté, na stezky k ní vedoucí mají zakázaný vjezd.