Ve čtvrtek 4. října pokračovala sedmnáctá Lípa Musica netradičním večerem se skladatelem Milošem Bokem. Formát debat není pro festival klasické hudby typický, přináší však unikátní možnost nahlédnout pod pokličku tvůrci, jehož hudbu posluchač vnímá běžně jen jako konzument výsledků tvůrčí invence. První festivalová debata svého druhu přilákala několik desítek posluchačů, kteří měli možnost zhlédnout i řadu audio a videoukázek a autora poznat i v roli klavíristy.
Miloš Bok je renesančním nonkonformním umělcem, který představuje výrazný zjev soudobé klasické hudby a má navíc silný vztah k severočeskému regionu. Coby skladatelský autodidakt uchvacuje šíří svého kompozičního záběru i monumentalitou svých skladeb. V jeho dílech se odráží silná spiritualita, a proto jej lze do značné míry možné považovat za otce nového druhu duchovní kompozice, čehož si cení i sama církev. Opačným protipólem je pak více populární tvorba pro filmy a zejména pro režiséra Jiřího Stracha. Všech zmíněných aspektů mnohovrstevnaté osobnosti Miloše Boka se debata v poutavém vedení festivalovým moderátorem Markem Šulcem dotkla. Návštěvníci tak získali odpovědi na otázky po původu inspirace, tvůrčího procesu a uvádění skladeb v interpretační život i o úpravách skladeb jiných autorů... A nebylo možné nedotknout se ani kontroverzního tématu úpravy naší hymny na objednávku Českého olympijského výboru, které v letošním roce rozčeřilo zásadním způsobem vody českého společenského dění. Nejtěžší úkol pro skladatele samého byl pro Boka výzvou, jak obohatit hudební předivo prostého původního nápěvu Škroupova a přitom pouze neposílit dnes uváděnou Jeremiášovu úpravu. Setkal se však dle vlastních slov s nepochopením a ztrátou podpory zadavatele. Dnes je mu osud hymny v podstatě lhostejný...
Bok je enfant terrible soudobé hudby bouřící proti nešvarům dnešní společnosti a omezenosti soudobého establishmentu. Citlivé lpí na tradicích a duchovním obsahu. I za cenu nepochopení bojuje za hudbu mohutnou a mnohovrstevnatou po vzoru Wagnera, která přináší rozsáhlé plochy pro možné neutuchající objevování napříč generacemi. Jeho snem je moci se jako Wagner vyčlenit z okovů současného establishmentu a moci "bokem" a nerušeně komponovat bez naražení na mantinely nepochopení a mediální exhibice...
Zajímavý večer symbolicky zakončila hudební ukázka z dosud kompletně neuvedeného oratoria Zdislava portrétujícího svatou patronku našeho regionu.