"Bylo jich tam opravdu hodně," řekl dnes Pelda.
Muchomůrku zelenou si nezkušení houbaři mohou splést nejen s nazelenalými holubinkami, ale mladé plodnice se podobají i bílým houbám hub jako třeba žampionům nebo bedlám.
"Muchomůrka zelená se od nich odlišuje dvěma výraznými znaky - lupeny pod kloboučkem má čistě bílé a dole na noze jí roste odloupnutelný prstenec. Připomíná pochvu a říká se mu "kalich smrti". Pokud si člověk není jistý, ať houbu raději nechá v lese nebo se přijde poradit za mykology," upozornil Pelda.
V minulosti několika houbařům muchomůrky zelené z košíku vyřadil. Mluvili o nich převážně jako o holubinkách.
"Narazil jsem také na mnoho jedovatých muchomůrek panterových neboli tygrovaných. Viděl jsem je například po lipami na Masarykově třídě v Liberci. Lidé je někdy považují za jedlé šedivky nebo růžovky," konstatoval Pelda.
Podle něj však mnohem větší nebezpečí hrozí od muchomůrek zelených. Jejich záludnost pramení z toho, že se nevolnost projeví až po osmi hodinách po jídle.
"Moderní lékařská věda sice dokáže velké věci i při otravách muchomůrkou zelenou, ale hlavně malé děti, starší lidé nebo oslabení jedinci na omyly při houbaření většinou doplácejí smrtí," upozornil Pelda.
Mykolog dodal, že houby se nalézají v obrovském množství po celém území Libereckého kraje. Zasloužily se o to především časté a vydatné deště v období zhruba před jedním měsícem.
"Navíc se i teď střídají vlhká období s horkem a houby nepřestávají růst. Stačí zajít do jakéhokoliv lesa a každý si odtamtud přinese domů alespoň růžovky," podotkl Pelda.
Sám chodí většinou na hřiby do Kryštofova Údolí a dnes tam jich tam za pouhou hodinu nasbíral plný velký koš. Houby nejsou ani příliš červivé, poněvadž díky příznivému počasí rostou rychle.
"Především ve vysokých lesích nacházím téměř všechny druhy hub a z méně obvyklých se v hojném počtu vyskytují například kozáci habroví nebo klasičtí modráci" - hřiby kováře a koláře," shrnul Pelda.