"Je na čase pokořit 69 let starý rekord. Divím se, že se o to dosud nikdo nepokusil," řekl dnes po svém desátém letošním výstupu Mánek.
Ještěd chce pokořit nejen pěšky, ale i na kole nebo na lyžích. Poslední, nejstrmější úsek leze většinou pod lany kabinové lanovky. Cesta od její dolní stanice k vrcholu mu trvá jednu hodinu a 20 minut, dole je za 50 minut.
"Ani po třech výstupech se necítím unavený, je mi rozhodně lépe, než když se ráno probudím," podotkl muž.
Mánek plánuje každý den tři výstupy. Stráví tím 64 dnů a nocí, zhruba měsíc mu zabere cesta z domova pod Ještěd.
"Musím si vytvořit nějakou rezervu pro případ zvlášť špatného počasí, chci mít také pár dnů dovolenou a v mém věku počítám, že mě může zaskočit i nemoc," vysvětlil turista.
Jiří Mánek má jednu nohu od kolena ochrnutou, navíc má oba kyčelní klouby umělé. Podle ortopedů je vystaví veliké zátěži, a jeho záměr mu proto rozmlouvali. Přesvědčit ho však nedokázali. Odhodlaný muž také chtěl, aby se výrobce umělých kyčlí stal jeho sponzorem. Ten to však odmítl. Nového sponzora Mánek hledá. Drahá je podle něj doprava z Jablonce na Ještěd, v horské restauraci, kam si chodí po každém výstupu pro razítko, si navíc dá občas rád čaj. Určitě prošlape a prodře několik párů bot a ponožek.
Vzorem k opakovaným výstupům na Ještěd se turistům stal Liberečan Adolf Trenkler, který každodenní chození na Ještěd provozoval jako odtučňovací kúru a v roce 1900 dosáhl úctyhodného čísla 2000 výstupů. Po dostavění velké ještědské chaty na začátku 20. století pak na tradici navázal Německý horský spolek, který zorganizoval Soutěž stovkařů - lidí, kteří vystoupili na Ještěd stokrát.