Začal jsem na Hůrce. Přímo z vrcholu je krásný výhled především na teplárnu a sídliště Špičák, za kterým se vypíná stejnojmenný kopec a ještě dál za ním Klíč. Ve správném světle to ani nevypadá, že jeden z nejhezčích vrcholů Lužických hor leží o nějakých 15 kilometrů dále. Zaujme rozlehlost městského parku i sídlišť, překlenutí města mostem, okázalost budovy Arbesa. Právě z Hůrky je momentálně asi Lípa nejpřehlednější. Navíc kopec zaujme i odkrytým lomem se zvětralými vyvřelinami. Opravdu hezká odpolední vycházka. Kdyby se vykácelo pár stromů, slušná atrakce i bez rozhledny. A to sem ani nevede turistická značka (na rozdíl od Špičáku).
Z Hůrky jsem se přesunul na Holý vrch. Slunce už bylo hodně nízko a na město dopadalo rudé světlo. Těšil jsem se, že aspoň někde se teď v zimě najde mezi stromy skulinka. Nenašla. Porost je tak vysoký a hustý, že stále moc nechápu nápad vystavět zde rozhlednu. Muselo by se asi hodně kácet. Vyfotil jsem si aspoň zbytky zdí bývalé restaurace a čiperného strakapouda. Výlet na Holák je prostě o ničem.
