19. 11. zahraje v kavárně Union jeden z našich nejznámějších světových jazzmanů, kytarista Rudy Linka (1960), který již 28 let žije v New Yorku.
Na začátku 80. let emigroval do Švédska, kde začínal hraním na svatbách a téměř 10 let mu trvalo, než se prosadil jako jazzový hudebník. Do České republiky se pravidelně vrací a nyní přijíždí do České Lípy v rámci svého evropského turné k novému albu Re:connect. Spolu s ním vystoupí další skvělí jazzmani Dan Fabricatore (kontrabas) a Norman Edwards (bicí). Rudy Linka také v Čechách organizuje největší evropský jazzový putovní festival Bohemia Jazz Fest, který se zdarma koná v polovině července již v devíti českých městech.
Z jakého důvodu se album jmenuje právě Re:connect?
Uvědomil jsem si, že se vlastně celý svůj hudební život snažím spojit noty s harmonií i s rytmem tak, aby dávaly smysl. Ale nejen noty, i hudební žánry jako je jazz, rock, folk, funk nebo country bych rád spojil v jeden organický celek. Dokonce od té chvíle, co organizuji Bohemia Jazz Fest, mám pocit, že spojuji lidi z různých kontinentů a kultur. K tomu se může připočítat i to, že já se teď víc a víc vracím zpět do vlasti. A v tom momentě Re:connect dává docela smysl.
Pravidelně se vracíte do Čech. Čím to?
V Česku jsem se narodil, v Česku žije moje maminka a můj bratr, Česko je můj domov a miluju ho. Snažím se tady trávit alespoň 3 měsíce v roce. Líbí se mi krajina, řeč a plno skvělých, schopných a hodných lidí. A co se mi nelíbí? Nedostatek zeleniny, nedostatek vkusu úplně ve všem a naprostý nadbytek hulvátství. (smích) V podstatě se cítím být naprostým světoobčanem. Jsem narozen v Praze, moje manželka je Švédka, dcera se narodila v New Yorku a náš pes je z Kanady.
Kde všude jste studoval hru na kytaru? V čem se liší studium na škole a následně u soukromých učitelů?
Já jsem studoval mimo Pražské konzervatoře nejprve na švédském Stockholm Music Institute, dále na Berklee College of Music v Bostonu a také na The New School v New Yorku. Výborné školy a všem je určitě doporučuji. Nejen proto, že se zde naučíte “řemeslo”, ale také, že zde potkáte plno jiných mladých muzikantů, kteří jsou do muziky tak zapáleni, jako jsem byl já. Studovat s takovými legendami jako je Jim Hall, John Scofield nebo John Abercrombie je ale něco úplně jiného. Jejich lekce spočívaly v tom, že jsme hráli, a pak poslouchali desky. Všechno bylo daleko více abstraktnější a tím pádem daleko více závislé na tom, jak si věc vysvětlíte vy sám. Byla to úžasná inspirace pro celý můj život a sám tomu někdy nemůžu věřit, že jsem měl takové štěstí.
Váš koncert se uskuteční v nádherné secesní kavárně. Ačkoli toto místo bylo původně určeno i ke koncertování, já se zeptám, zdali existují ve vaší koncertní historii nějaké prostory, nějaká místa, u nichž by Vás před tím nenapadlo, že na nich (v nich) budete někdy koncertovat?
V Itálii hrajeme dost často v nádherných prostorách, co byly dříve kláštery nebo kostely, v Německu, Rakousku a Holandsku je hodně přestavěných továren na kulturní zařízení, tzv. “kulturfabrik”. Věřím tomu, že bude velice příjemné zahrát v kavárně a přinést sem zpět živou hudbu.
Je již nyní dáno, jak bude vypadat koncertní program?
My budeme hrát hlavně věci z nového CD Re:connect, ale i jazzové standarty a věci z repertoáru Joni Mitchell, Bon Jovi či Jimiho Hendrixe. Ničemu se nevyhýbáme, ale předem nic přesně daného nemáme.
Takže se populární hudbě očividně nevyhýbáte. Když jste hrál na svatbách, byl tvořen repertoár právě takovými hity?
My jsme hráli úplně vše, co na svatbě chtěli slyšet. Dobré je, že v USA je populární hudba na vysoké úrovni, a tak mi vůbec nevadilo hrát písně takových muzikantů jako je Stevie Wonder, Ray Charles nebo Frank Sinatra. Naopak.
V České republice organizujete jeden z největších evropských jazzových festivalů, který rok od roku probíhá ve stále vyšším počtu českých měst. Skoro to vypadá, jako že “co Čech, to jazzový fanoušek”. S návštěvností potíže nemáte? Jaké ohlasy jste zaznamenali v Liberci, v němž se festival letos konal poprvé?
Bohemia Jazz Fest se za pouhých 8 let stal opravdovým pojmem nejen u nás, ale i ve světě. Loni přišlo na všech deset dní přes 85.000 diváků, a to mě opravdu těší. Já si myslím, že lidé nemusejí vědět o jazzu vůbec nic, ale stejně budou překvapeni, jak je jazz na té nejvyšší úrovni přístupný. Kvalita si své obecenstvo vždycky najde. Motto festivalu je “kvalita pro každého” a já si velice vážím všech sponzorů a partnerů, kteří nám pomáhají toto heslo propagovat a festival realizovat. Koncert v Liberci byl úžasný. Krásné náměstí, skvělé obecenstvo a fantastická hudba. Ten první rok se opravdu vydařil, včetně počasí. To bylo letos nejlepší za celých 8 let festivalu.
Jako malé dítě jste hrál na housle, ale ve třinácti letech jste vzal do ruky kytaru. Dostaly se vám housle někdy znovu do ruky?
Housle jsou úžasný nástroj. Hlavně se mi líbí, že jsou tak malé a hrají tak nahlas. Housle jsou snad také úplně nejblíže lidskému hlasu, navíc je máte pod bradou a stejně jako u hlasu vám rezonuje hlava. Housle stále mám, a dokonce velice dobré (Spidlen). Hraji na ně hlavně kolem Vánoc.
Jaký je váš vztah k České Lípě?
Nikdy jsme v České Lípě nehráli a já mám dokonce pocit, že jsem nikdy v České Lípě nebyl. Už se těším, až ji poznám. Město i obecenstvo.
Otázka na závěr. Co pro Vás znamená kytara? Cítíte, že je Vaší součástí, partnerkou či prostředkem k vyjádření?
Kytara je součástí mého těla, ale asi ne “partnerkou”. Tou je moje žena Anna. Já vidím kytaru spíše jako nástroj k vyjádření. Kytar mám devatenáct, ale Annu mám jen jednu.