K zaparkování auta je ideální parkoviště za restaurací U Trpaslíka v obci Lesné. Objevíme ho, když přejedeme dopravními nehodami proslulý kopec Šebr ve směru od Svoru do Rumburku. Na parkovišti je mapka i rozcestník, a tak se mohou zorientovat i ti, co cestují bez mapy anebo s mapou staršího vydání.
Vyrazíme po červené značce, která míří přes Čertovu pláň k Luži. Asi půl kilometru vystoupáme po lesní cestě a jsme na „naší“ naučné stezce. Odtud ji můžeme zdolat oběma směry, ale pokud chceme jít od prvního zastavení k poslednímu, musíme sejít padesát metrů do údolí Milířky.
Na úvod se seznámíme se základními údaji o stezce (délka trasy 4,5 km, zřizovatelé atp). Zastavení u Knížecí studánky je atraktivní díky objevu, který byl v nedaleké šachtě učiněn – v devadesátých letech zde byla nalezena kostra člověka, pravděpodobně podivína jménem Johann Anton Breite, jenž zde umrzl. Po několik desetiletí vyhlížel směrem ke vchodu do šachty.
Půl hodiny budeme docela výrazně stoupat po upravované asfaltové cestě a míjet zbytky hald a propadlin dokumentujících velmi intenzivní těžbu olověných a měděných rud po dobu několika století. Jedinou nezasypanou šachtou je ta, které se v současné době říká Milířka. K naší smůle je opatřena mřížemi, aby se zabránilo obtěžování zdejší kolonie netopýrů.
Několik desítek metrů od rozcestí, od něhož půjdeme dále téměř po vrstevnici, stojí kamenný sloup vymezující staré lesní revíry. Nedaleko odtud býval pravděpodobně největší místní důl nazvaný Berghaus.
Odbočíme vpravo a dostaneme se do míst, kde se již netěžily rudy. Přesto i tady po staletí probíhala hornická činnost. Dobýval se zde křemenitý pískovec sloužící k výrobě zrcadel a mlýnských kamenů.
Jedna z informačních tabulí se věnuje významné geologické linii nazvané Lužický zlom, který tvoří hranici mezi lužickým žulovým masívem na severu a pískovci České křídové tabule na jihu.
Turisté netoužící po vzdělávání se v geologii mohou z Kozího hřbetu vyhlížet Jedlovou horu či zříceniny hradu Tolštejn. Jelikož je podzim a my se už opět vracíme z lesa borového do bukového, můžeme právě v těchto dnech obdivovat jeho barevnou proměnu.
Výhodou tohoto výletu je fakt, že jsme na okruhu, a tak zatímco zpočátku jsme stoupali, nyní klesáme, a to až téměř k autu. Jen posledních několik stovek metrů půjdeme po stejné cestě, jako jsme přišli.