Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara

Verze pro tisk |

Režisér Václav Klapka poprvé zrežíroval jednu ze svých nejslavnějších inscenací v roce 1985 a DK Jirásek se poté stal na několik let fenoménem amatérského divadla v celonárodním měřítku.

Shakespearova komedie Jak se vám líbí s Klapkovým zdvojením v otázku Jak se vám líbí Jak se vám líbí? byla jako první amatérská hra dokonce i zaznamenána a uvedena Československou televizí. Po bezmála třiceti letech se omlazený soubor DK Jirásek znovu pod vedením V. Klapky vrací ke hře, která podle nich neztratila nic na své aktuálnosti, na svém humoru a na své životní pravdě. A pro mladší tváře DK Jirásek přináší taktéž novou velkou výzvu. Jelikož Václav Klapka, vášnivý entomolog, odjel bádat do zahraničí, rozhovor vznikl mezi jedním z herců a scénografkou Renatou Grolmusovou, která s V. Klapkou spolupracuje nepřetržitě od poloviny 80. let. Ke slovu se poté dostali i další herci Pavel Landovský, Dita Krčmářová, Tereza Lačná a Štěpán Kňákal, kteří po celou dobu rozhovoru opodál poslušně stloukávali scénu.

Renko, vraťme se nejprve do roku 1985, pověz mi něco o původním představení.

Původní hra Jak se vám líbí Jak se vám líbí? se zkoušela asi tři čtvrtě roku, a to dokonce na dvakrát. Nejprve se k ní přistoupilo klasickým způsobem, herci se chodili převlékat za scénu, tedy pokud nehráli klasické role, nezůstávali na scéně. Když však představitelka Rosalindy Hanka Sršňová, strašný živel (smích), která přišla do souboru v průběhu zkoušení, reagovala na repliku oznamující prostor – venkovský dvůr a začala bezprostředně kvokat jako slepice, vznikla myšlenka, která pak charakterizovala celou hru. Herci v průběhu hry neodcházejí ze scény, když právě nehrají jednu z rolí, hrají zvířata, stromy a dotvářejí imaginární scénu, která je bez skutečných rekvizit.

To jsi jako scénografka měla dosti obtížné, ne? :)

K tomu pochopitelně nebyla potřeba žádná komplikovaná výprava. Jeden z prostorů, v němž se odehrává hra, byl Ardenský les. Šla jsem tedy do lesa, nasbírala soušky, přírodní materiál. Celá scéna, dřevěné kůly s lany sloužící jako držák pro herce-loutky a jejich kostýmy je tak spjata s tvými slovy ze hry: “Svět je jen divadlo...” Jak to říkáš? No, zkus si text. :)

Říkám, že svět je jen divadlo a všichni v něm, muži i ženy, jsou jenom herci. Každý z nás tu hraje v sedmi aktech až sedm rolí.

Právě proto jsou herci po celou dobu na scéně a když nehrají, mění se v loutky.

Představení Jak se vám líbí Jak se vám líbí? se stalo vzorovým příkladem českého amatérského avantgardního divadla v 80. letech u nás a mělo v tehdejší době obrovský divácký úspěch. Z jakého důvodu?

Představení bylo plné jinotajů. Divák chtěl slyšet, že si i někdo jiný myslí to samé, co on. Diváci dokázali v těch jinotajích hledat. Říci něco jen tak, doslova, nebylo v té době možné. Proto diváci vyhledávali a navštěvovali avantgardní divadla. Představení bylo a je o moci, o manipulaci s lidmi, o nesvobodě, pochopitelně o lásce. :) Jsou to jednoduše řečeno témata, která jsou i nyní aktuální, a proto se nebojím, že by se hra neujala v dnešní době. Přestože tehdy byla hra proti systému dosti tvrdá, na druhou stranu zrovna v této době má tato hra opět hodně co říci.

Konzultoval s tebou režisér Václav Klapka, zda má smysl znovu uvádět po 28 letech hru znovu na divadelní prkna?

On měl strašné nutkání ji znovu uvést. Chtěl ji stále v roli režiséra nazkoušet s mladými lidmi, kteří v souboru již několik let jsou, nebo do něj přišli nedávno. Pochopitelně ho nahlodávala myšlenka, zdali bude hra opravdu pasovat do současnosti. Já jsem ho utvrzovala, že jednoznačně ano.

Ve hře je ale taktéž velké množství humoru, který opravdu jen tak nezestárne. Když jsem text četl poprvé, mohl jsem se potrhat smíchy. Shakespeare a jeho klasická záměna osob spolu s Klapkovými absurdnostmi a dvojsmysly je podařená kombinace.

Proto jsem i tvrdila, že to má jednoznačný potenciál k znovuuvedení. Diváci, kteří se budou chtít pobavit, si přijdou na své, a ti, kteří chtějí víc, ti budou také spokojeni. Shakespeare je nadčasový klasik a problémy, kterými se zabýval on, se zabýváme v současnosti i my. A budou se jimi zabývat i ti po nás.

Možná je škoda, že přiznáváme, že existovalo nějaké představení v 80. letech, které tehdy fungovalo, jak nejlépe mohlo. Jestli tím pádem nenabádáme diváka ke srovnávání a nechtěně mu nepodsouváme, aby se na to představení díval jako na minulost.

Nepřiznat, že je to remake, že žádná hra neexistuje by bylo ale také špatné. Kostýmy i scéna zůstaly, neboť jsou neutrální a nenesou žádnou vazbu na 80. léta. Stejně tak zůstaly mnohé režijní nápady. Vzhledem k tomu, že hra je částečně založena na improvizaci herců, mnohé věci jsou už jen ve vaší aktuální režii. Nemáte tedy jinou možnost, než diváka uhranout a dát mu zapomenout na minulost. Nesmí během hry myslet na nic jiného, než že je to všechno tady a teď. A to se vám na zkouškách, myslím, daří. Máte i zajisté výhodu, že vám režisér zakázal si původní hru pouštět, takže vy sami k tomu přistupujete s čistým štítem, nepoznamenáni původním zpracováním.

(Herci, kolegové tlučou do hřebíků a sem tam se pousmějí a pozvednou hlavu.)

Co motivovalo herce k tomu, aby se účastnili znovuuvedení hry, která byla jejími o generaci staršími kolegy sehrána takřka geniálně?

Dita: Hodně nás lákala forma samotné hry, na tom jsme se všichni společně shodli. Byla to pro nás pět obrovská výzva, jelikož se jedná o „odkryté“ divadlo, které jsem nikdy nehráli. Herci se převlékají na jevišti z role do role. Je tam zároveň obrovský prostor pro improvizaci. Přijdeme na jeviště a hodinu a půl z něj neslezeme. Ze začátku jsme se s tím prali, protože jsme byli zvyklí na jiné herectví. Ze začátku jsme se báli i samotného Shakespeara.

Tereza: Když jsem musela na první zkoušce zakvokat, tak jsem si říkala, kde je ten Shakespeare? Nakonec se ukázalo, že Václavův text je jakousi esencí shakespearovských motivů. Nejsou to žádné násilné morality a životní pravdy, celé je to umně zaobalené v humoru, byť je tam prostor i pro vážné stránky lidského bytí. Každopádně z toho sálá vášeň pro herectví a pro divadlo. To se nám líbilo.

Štěpán: Jsem rád, že nehrajeme vážného Shakespeara, ale Shakespeara s humorem, s nadhledem a s nadsázkou, i když je ve hře stále přítomna mistrova pravda.

Shrňme pozvánku v závěrečná slova.

Pavel: Zveme vás, čtenáři, na divadlo o životě, o lásce, o světě hajzlů a dobrých lidí.

Dita: Zveme vás na jelena i na salám. :)

Štěpán: A hlavně, čtenáři, vzpomeňme na jeden český film, v němž bylo řečeno: „I na malém městě se dá dělat velké divadlo!“ :)

 

Jak se vám líbí Jak se vám líbí?, 14. června a 15. června, 19:30, Jiráskovo divadlo Česká Lípa

Více fotografií naleznete zde.
 

Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara
Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara
Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara
Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara
Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara
Jirásci uvádějí po 28 letech svého nejslavnějšího Shakespeara
Nahoru